Již od svých 14ti let jsem byla paničkou svému prvnímu psu, byla to fenka Riki a tehdy byla mým zpovědníkem, parťákem i postelovým mazlíčkem.

S věkem a zkušenostmi mě moji psi učili, že skutečně nejsou lidmi a jejich polidšťování jim ubližuje, protože oni mají svou osobnost a své potřeby. Začínala jsem je respektovat čím dál tím víc a vždy mě lákala představa moci nahlédnout do jejich psího světa.

A pak se to stalo….

Mým druhým psem byla choďačka Bessy a vzhledem k tomu, že jsem měla dvě malé děti, jsem o dalším psu ani neuvažovala.

Jenže život tomu chtěl jinak.

Kamarádka mě požádala, zda bych nepřišla k  porodu její fenky Barušky, která nedopatřením zabřezla hned při prvním hárání. Profesí jsem bývala porodní asistentkou, takže jsem neváhala a k porodu jsem dorazila. Tenkrát to bylo poprvé, co jsem zažila telepatii s někým jiným, než s člověkem. Zůstaly jsme s Baruškou v pokoji samy, protože i majitelka cítila, že to její fenka tak chce. Po úspěšném porodu dvou štěňátek, která byla předem rozpoznána díky ultrazvuku, se kamarádka radovala, že už je po všem. Ale já jsem dostala jasnou informaci od Barušky, že opravdu ještě nekončíme. Bylo to tak zřejmé, že jsem ani logicky nijak neodporovala a majitelce to oznámila. Ta se nám oběma vysmála, vždyť ultrazvuk je ultrazvuk, tak ať to na ní nezkoušíme. Nechala nás spolu ale ještě dalších 40 minut, kdy i já jsem už začínala pochybovat, zda se mi jen něco nezdálo. Když už jsem to chtěla vzdát, vykouklo na svět poslední štěně a Baruška byla konečně spokojená, protože porod byl u konce .

A závěr? „ Když jsi si to s Baruškou domluvila, tak mě do toho netahejte a to poslední štěně si odneseš“ 😊 Takže po 8 týdnech jsem se stala šťastnou majitelkou dalšího pejska a Adélka mě i moji rodinu pak doprovázela necelých 17 let.

U porodů jsem byla ještě několikrát a vždy to byl velice silný zážitek, protože nejen lidské mámy, ale i ty zvířecí, pokud žijí v lidské smečce, mají každá za sebe jiné potřeby a některé, stejně jako my lidé, vyhledávají podporu člověka.

 

Od té doby jsem pomáhala majitelům pejsků i kočiček při komunikaci v době jejich nemoci, umírání a někdy i následném rozloučení po smrti zvířátka. To vše jsem si zažila i se svými mazlíčky, o které jsem neměla nikdy nouzi.

 

Domov u nás našly celkem 4 kočičky a ke dnešnímu dni v celé mojí rodině 10 pejsků.

 

 

 

 

Po odchodu jednoho z nich, fenky Ufínky, mojí milované berňačky, jsem po čase od ní obdržela naléhavou zprávu, abych se naplno věnovala právě zprostředkování komunikace mezi psy a jejich páníčky, aby mohli být společně více šťastní a užívat si společný život tak, že pes zůstane psem a člověk člověkem. Samotnou mě to překvapilo, ale rozuměla jsem, protože právě tato psí bytost mě toho spoustu naučila. Provedla mě snad celou “abecedou” vzájemné komunikace a já se naučila, jak je důležité poslouchat to, co jsem vnímala i přes nesouhlas okolí. I v její těžké nemoci, kdy renomovaní veterinární lékaři složili zbraně, my to neudělaly. Naslouchala jsem jí a její život se prodloužil v plné kvalitě o dalších 4,5 roku.

 

Co k tomu dodat? Jen snad to, že jsem ještě pár let vzdorovala, než jsem se skutečně vydala touto cestou.

 

Tuhle práci mám opravdu moc ráda, kdy mohu koutkem oka nahlížet do světa zvířat, která žijí společně s člověkem. Jejich zcela jasný přístup k životu je pro mě neustálým zdrojem inspirace. 

 

 

 

 

Jinak jsem ženou, která oblast sebepoznávání řadí do praktického rámce svého života. Zpočátku mě věci, které dnes nazývám přirozenými velice fascinovaly, ale později jsem začala vnímat jejich řád a některé zákonitosti a začínala chápat, že jde o dary či talenty, kterými člověk může disponovat, když se s nimi znovu spojí. Proto mi práce s intuitivní mezidruhovou komunikací, načítáním energie a fenomenologickou psychologií není cizí přesto, že se nedá vědecky uchopit, ale na praktické rovině je její vliv velice hmatatelný.

Ve svém životě jsem zastávala profese jako porodní asistentka (tuto profesi jsem opustila proto, abych se pak mohla věnovat rodině a svým dvěma synům), později ve firmách jako vedoucí finanční účtárny, kde mě oslovil svět analýzy dat a přivedl mě k implementacím účetních softwarů. Díky tomu jsem pracovala v oblasti služeb a podpory a byla tak součástí při budování světového servisního centra z hlediska podpory telekomunikačních procesů u zákazníků Čech, střední a východní Evropy, Asie i afrických zemí. Dnes jsem konzultantkou specializovanou na účetní procesy v obchodním systému.

 

Spojuji tedy praktickou složku života s tou méně uchopitelnou, ale přesto velice hmatatelnou částí našeho bytí. Jedna bez druhé totiž, z mé zkušenosti, nemůže fungovat. Pro mě je spojení s jinou říší, než tou lidskou, vlastní cestou k sebepoznání. Jsem opravdu vděčná, že mými průvodci na cestě životem jsou právě tito huňáči.

 

Předávám jen to, co sama ve svém životě běžně využívám. 

 

Volný čas velice ráda trávím v přírodě ať už turistikou s mými hafany, lezením po ferratových cestách, sjížděním řek nejen v České republice, ale i tancem a divadlem.

Mám ráda své dva dospělé syny, jsem tchyní ” jak se patří :-)”  a pyšnou babičkou své milované vnučce Terezce a vnukovi Toníkovi.

 

 

”

Líbí se mi nechat věci, aby se děly. Aby se život děl. Protože, z mé zkušenosti, jen tak se můžeme otevřít tomu staronovému uvnitř nás – Sami sobě.

 

Zpětná vazba